My a Protector X

Protektor X

Rád bych zde napsal subjektivní pojednání o letošním Protectoru (našem prvním)

…Kde začít. Pátek osm večer. V tento čas jsme dorazili s týmem ve dvou autech do provincie Zábul. První zmatky ohledně registrace jsme vyřešili a zaregistrovali se v Khas Konaru – hlavním městě provincie. Poté jsme se odebrali na naši hlavní základu ISAF, kde jsme měli pokračovat v procesu registrace (reg.ISAF a reg.zbraně), zde se mi dostalo informace, že pásky nejsou, že jdu pozdě a že prostě smůla…po chvíli čekání mi velící sdělil, že tedy pro nějaké pojede. Po hodinovém čekání před základnou u aut přijel velící s páskami – což znamenalo dokončení registrace za ISAF a nasazení do akce.

Zatímco tým stavěl náš stan, šel jsem na obhlídku obranných bodů základny s naším velícím skupiny Bravo (tedy US Army mix) CPT Steelem. Hlídka nám měla začínat od jedné v noci do šesté hodiny ráno – v sedm se mělo vyrážet na patrolu do terénu.

Po prohlídce jsme se začali pídit po zásobách vody, jelikož nutno podotknout naše zásoby byly bohužel nuzné – camelback a pár čutor. Bohužel voda na základně nebyla k dostání a nejbližší cisterna byla někde uprostřed oblasti, kam jsme nedostali povolení vyrazit, nicméně nám bylo sděleno, že se k dané cisterně bude vyrážet ráno při patrole…dopředu prozradím, že se tímto směrem nevyráželo.

Noční hlídka na rohové věži základny se vlekla příšerně pomalu, ticho střídaly výkřiky pochodujících afghánců, protestujících proti naší přítomnosti v provincii. První nepříjemnou ztrátu jsme utrpěli okolo třetí hodiny ranní, kdy nečekaný nástřel přesně zasáhl sgt. Mawa do paže, takže musel být ihned transportován do polní nemocnice, kde se ze zranění následně zotavoval.

Ráno v šest jsme marně čekali na vystřídání skupinou Mariňáků, jelikož si dávali šlofíka a na nějakou hlídku zkrátka házeli bobek. Jejich laxního zpruzeného příchodu po vybuzerování naším CPT Steelem jsme se dočkali zhruba 10 min. před sedmou. Moc času na přípravu na patrolu v sedm nám nezbývalo. Ale zjistili jsme, že to nevadí, jelikož se vyráželo stejně se zpožděním.

Cesta na hřeben poblíž hranice provincie netrvala dlouho. Naší četu vedl jakýsi chlapík v A-Tacsech. Jeho reporty na velení ISAF byly místy…nepřesné a podivné a tempo a plynulost patroly žalostné a neadekvátní úkolu ani situaci. Bohužel celá naše skupina Bravo dostala poněkud podivný úkol, který podlomil morálku více než poloviny celé skupiny – hlídání cesty z hřebenu na okraji herního prostoru s naprosto minimálním krytím 6 hodiny. Gró úkolu bylo, že po cestě měl projet jakýsi konvoj první skupiny Čechů, který jel kamsi do nějaké vesnice kvůli čemusi. Na konvoj jsme čekali téměř do polední hodiny, takže alespoň 4 hodiny. Při organizaci čet docházelo k absurdním situacím, jako například, když jedno družstvo z čety 2 bylo umístěno za cestu, do smrtící zóny čety 3.

Okolo 12.hodiny po průjezdu konvoje jsme dostali rozkaz z velení se okamžitě stahovat do hlavního města Khas-Konaru, kde prý probíhal nějaký ne moc specifikovaný ,,mejdan“. Dorazili jsme a zjistili, že organizace není nic moc, náš CPT Steel vyrazil s první četou kamsi v před a bohužel se neobtěžoval organizovat četu naší. Zde jsme to vzali za své a s týmem Aligátorů, jsem vzal náš tým a vyrazili jsme do města po svém. Při infiltraci jsem odhalil stan narvaný střelnými zbraněmi a RPG, což jsem následně oznámil CPT Steelovi, kterého jsme po nějaké chvili potkali. Ten se s daným problémem opět nijak nezatěžoval. Po chvíli obhlížení okolo těchto stanů jsme se dostali do tlačenice s místním obyvatelstvem, které nás chtělo vyštípat z města. Došlo na slovní polemiku zástupce velícího Steela a místního duchovního. Poté následovalo další hlídání perimetru. Nutno podotknout, že tento den doprovázely extrémní teploty a s minimem vody bylo náročné ho přečkávat. Dlouho očekávaný transport vody do hlavního města taky nebyl zrovna ukázkový, resp.chvílemi se již ani nedoufalo, že dorazí. Z vedlejšího družstva dokonce jeden voják zkolaboval, což potvrzovalo vážnost situace. Kladně musím hodnotit přístup vesničanů, kteří nás podarovali kelímky s colou a ledem.

Po událostech v Khas-Konaru jsme se vrátili zpět na základnu, kde si zbytek mého týmu odhlasoval předčasný odjezd z akce. Okolo druhé hodiny jsme dobalili stan a veškeré věci, nahlásili odjezd a tím skončilo naše působení na letošním Protektoru, na který jsme se připravovali a v závěru někoho víc a někoho míň ale přesto zklamal.