Rok s rokem se sešel a náš tým opět mířil do Uzbeckého hlavního města Taškentu, kde se schylovalo k tvrdým bojům mezi příslušníky armád EU a proruských povstalců.
Po prvním výstřelu se strhla hotová smršť, boje neustávaly ani v noci a těžká technika brázdila neustále bojiště sem a tam. Po několika hodinách urputných bojů jsme došli k závěru, že čelíme těžké přesile, které se dá jen těžko bránit. Tento fakt ještě prohlubovala bojová morálka spojeneckých armád, které místo bojů leckdy častěji hledali útočiště a kryt v místních kantýnách a hospodách. Ti oddanější bojovali až do posledního dechu, než se povstalci dostali k branám spojenecké základny.
Tu nakonec nedobyli díky závěrečnému odhodlání spojenců, nicméně se musí nechat že armády EU byly takřka na kolenou.