Chlad proniká studenou blůzou a páteční podvečerní soumrak halí celý kraj. Jediná dvě světélka svítí...ano ano děti, je to hospoda U Šneka a opařanská škola, ve které pivo teče proudem, hovory nikdy neustávají a folk se zdatnou sekundací trampské písně nikdy neumírá. Nacházíme se v Opařanech, kolébce onoho víkendového pochodu. Tento říjnový čas nebyl sice až tolik prosvícen a prohřátý sluncem...spíše naopak, ale vrchol sobotního dne - mawův guláš a oheň laskající svými plameny zadnice týmu - každého z nás vzpružil a hravě jsme prošli kolem řetězového mostu, který jsme až nestoudně voajéřili, až do stádlecké hospůdky. Následovalo měření rychlosti běhu na stádleckém radaru a poté jsme se opět vraceli do opařanské školy na výborné pivo a ještě skvostnější hermelíny. Újmu na zdraví utrpěl akorát Lapi, který ve svých devadesátkách téměř přišel o nohy.